Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Znovu začínám psát

9. března 2012 v 14:21 | Nicolette |  Básničky
Čekám, až řekneš co cítíš,
snad mě tím nezlomíš.

Zdá se mi to dlouho, přec je to pár dní.
Plakala jsem já, potom i ty.
Já žalem, ty lítostí.
Litovals, žes mě nechal jít a ublížil mi, nezvládal, že já to zvládla bez emocí.
Jsem taková, ty pláčeš, já uvnitř bojuji a dál den co den se vztyčenou hlavou funguji.
Nezastavil se čas, ten dál plyne kolem nás.
Jako voda v řece sílící s oblevou, jako racci nad skálou.
Vyrovnávám se den za dnem s tou strátou, pomalu, krok po kroku jdu dál.
Ty stále pláčeš a prosíš. Tak tedy ano, slevuji.
Bude to ale těžký boj, připrav se na možnou prohru.
Bojím se, že vyhraješ, já ti otevřu znovu svou bránu, ale zlomíš v ní klíč, což by bolelo.
Bolí už to teď, na půl cesty. Krvácím a přesto, stále to cítím.
Ten cit, co nezmizel ani se zradou, slábne a přec sílí spolu s odcházející zimou.
Je tu a neodchází, proto prosím už neplač a vyslov slova rozhodnutí.
Rozhodnutí o životě mém i tvém, jakoby ten most mezi námi nikdy nebyl narušen.
Narušen ale byl a jen ty máš maltu na jeho opravu.
Nechci být prasklý most, zalep mě nebo zboř.
Definitelně to rozsekni, ať s tebou nebo bez tebe můžu učinit další kroky.
Kroky osudu, kroky mé. Když budeš chtít, budou společné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Outlook sign up Outlook sign up | Web | 16. června 2017 v 5:21 | Reagovat

•    Your article is fantastic and rewarding. I like it quite definitely. Hope to learning much more content from you.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama