Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Strach...

27. dubna 2010 v 20:50 | Nicolette |  Diary
Bojím se, že ho ztratím. A to jen díky sama sobě. Pomalu se vracím do mého dávno zajetého stereotypu... nechci zpět, ale nedokážu bojovat. A když to nedokážu sama, tak jak mi s tím má někdo pomoci? Když to sama nechápu, jak to může pochopit někdo jiný? I když je mi ten človíček tak blízko... Bojím se vysvětlovat, bojím se všeho. Už zase jsem v zajetí strachu. Úzkosti, které se pomalu mění v deprese (zatím naštěstí jenom slabší), jsou hrozivé. Navíc jsem přišla o tvorečka, který mi vždy pomáhal jenom svým mňauknutím... chybí mi... strašně. Všechno okolo mě se začíná zase sypat... nejhorší na tom ale je to, že si za většinu věcí můžu sama. To, co mě dostává zpět dolů jsou mé chyby, já sama... neumím se sebou bojovat. Umím to s okolím a to dobře, ale je mi to celkem k ničemu, když se nedokážu vypořádat sama se sebou. Poprvé v životě jsem opravdu zamilovaná a troufám si i říct, že miluju. Každý asi totiž ví, že být zamilovaný a milovat je rozdíl. Nechci o něj přijít... už si nedokážu představit svět běz něj... je pro mě jako vzduch, který dýchám i země po které chodím... tráva, i květiny... :o). Je naděje. Chtěla bych být to samé i pro něj... ale bojím se sama sebe... nikdy se mi to ani nezdálo, ale jsem složitější osobnost, než jsem si myslela. Pro pochopení určitě... okolí mě málokdy dokáže pochopit a občas mám s pochopením sama sebe velké problémy i já... vlastně často, ne občas... Sled událostí mi zrovna nepřidává, ale snad se to zlepší... asi se vrátím k mému starému pořekadlu... "Já to zvládnu!" I když mu tentokrát moc nevěřím...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama