Jsem prožila doma...nuda, já vím, ale vynahradila jsem si to včera.
Včera pořádala kamarádka, jelikož neměla rodiče doma takovou party. Party není ale moc trefné označení bylo to spíš kamarádské posezení s koukáním na filmy a pořádáním spousty pochutin.
Těch jsme spořádali neuvěřitelné množství, fakt toho bylo hodně. Filmů jsme zkoukli několik, mezi nimi třeba byla Doba ledová 3., což jsem uvítala, protože tuhle pohádku mám ráda a tento díl jsem ještě neviděla.
Na zážitky s touto skupinou úžasných lidiček se ale váže jedna smutná věc.
Kamarád, se kterým jsem trávila čas na nádraží po plese a byl přítomen i na jiných akcích mi dá se říct napsal, že se mu líbím a měl by o mě zájem...musela jsem ho odmítnout.
Je skvělý kamarád, obdivuju ho, mám pocit, že mu můžu říct cokoliv, ale nedokážu se pořád přenést přes zážitky, které mě zasekly v tomto období samoty. Je mi to líto, protože mi tento človíček přirostl k srdíčku a nezaslouží si to. Je to ale asi určitě lepší, než kdybych ho neférově udržovala ve falešné naději. Takhle každý ví na čem je.
Zítřek (teda už dnešek) bude opravdu obtížný, tak mi držte pěstičky, abych to zvládla.
Co když něco slíbíte, ale není vám dána možnost to splnit? Vy ho splnit chcete, ale nemáte k tomu příležitost...co s touto situací? Nějak si nevím rady... :o(
Po dlouhé době se opět cítím jako padlý anděl...











To bude všechno v pořádku. Tak si z toho nedělej velkou hlavu.