Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Minulost tě dohoní

23. ledna 2010 v 14:07 | Nicolette |  Diary
Dlouho jsem se neozvala, za což se omlouvám. Ale není čas, bohužel se nemůžu blogu věnovat tak, jak bych chtěla. Včera jsem byla na plese multikulturního centra Silesia v Krnově.

Bylo tam plno lidí. Většinou tito lidé byli o dost starší než mi, ale to vůbec nevadilo, protože kdo se bavit chce, tak mu zábavu nezkazí nic. To se mi také potvrdilo, protože jsem tam narazila na někoho, na koho bych moc ráda už nikdy nemusela myslet. Nikdy bych ho nejraději už nepotkala ani neviděla. Chci ho vymazat ze svého života. Minulost se však vymazat nedá. I když spálíš mosty, tak ona si tě najde a dohoní tě. Neutečeš jí.
Ani tento člověk mi zábavu však zkazit nedokázal.
Vždy jsem si myslela, že nejsem schopna nenávisti, ale asi jsem se zmýlila. Když jsem ho poprvé spatřila, tak se mi zamotala hlava a srdce asi vynechalo pár úderů...bojím se ho. Musela jsem to jít vydýchat ven do toho mrazu, ten mě také probral a donutil racionálně přemýšlet. Šla jsem dovnitř. Když jsem si šla na bar pro dvojku červeného, tak přišel ke mě a řekl mi, že mi to sluší a že mi přeje krásný večer...ignorovala jsem ho. Odešel. Já tam ještě chvíli stála, když jsem odcházela zpět ke stolu, tak mi stál v cestě. Mohla jsem ho obejít, ale proč to dělat? Postavila jsem se tomu....svému strachu, své minulosti, sama sobě.
Řekla jsem mu pravdu. Že chci, aby zmizel z mého života, že pro mě už neexistuje a....a že ho nenávidím.
Bylo to tak snadné to říct, cítila jsem obrovský odpor, jako by byl prašivý. Strach si ale vybral svou daň a já sotva došla ke stolu, jak jsem se klepala.
Nikdy bych nepřála žádné dívce či ženě, aby zažila takový strach z muže...nejhorší na tom je, že jsem ho asi milovala. Může za to nejspíše to, že jsem si myslela, že on je bránou do světa normálních lidí...nebyl. Právě naopak, zničil mě. Pošlapal vše dobré a to tím nejhorším způsobem.

Potřebovala jsem tedy nějaký filtr, abych se mohla jít dál nerušeně bavit...zvítězila pro mě nejběžnější technika ...báseň.

Pomsta mě do svých sítí láká, já odolám, zničit jej nehodlám.
Tohle je vysněné, já vím.
Avšak on si to zaslouží.
Pomstít se mě láká, dalšímu ubližování zabránit je myšlenka krásná.
Nic neučiním, jen ztrápeně přihlížím.
Ruce se mi strachem třepou, mysl mám zastřenou.
Zastřená mysl, vinnou skleničku drtím.
Co zmůžu , mstivou mrchou nejsem.
Pomstě já nepodlehnu, překonám a ponesu svou vinu.


Takže tak...není to jednoduché, ale kdybych se pomstila jemu, stáhla bych s ním dolů i jiné lidi, ti si to však nezaslouží...proto to neudělám.




Je tu však ještě jedna básnička...tato je ale optimističtější.

Okno se promění v obrazec krásný, má mysl se věnuje však básni.
Lidé kolem usínají, světla pochmurně blikají.
Světlo sluneční nám chybí.
Kdy už se to sluníčko vrátí?
Bude to ještě trvat, ještě se vločky na zem snáší.
Náš úsměv to ale nezastraší

Tuto báseň jsem napsala ve čtvrtek ráno v autobusu...


Chtěla bych vám taky moc poděkovat za hlasy v soutěži o blog a blogaře roku na tomto blogu. Kdyby jste ještě pár hlasů přidali, tak bych se ale vůbec nezlobila....jste zlatíčka, mám vás ráda.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti na mém blogu?

Ano 39.2% (177)
Chce to ještě zlepšit 31.6% (143)
Ne 29.2% (132)

Komentáře

1 hunt hunt | E-mail | Web | 23. ledna 2010 v 16:42 | Reagovat

ahoj niky, tak proto jsi byla trochu mimo a šla jsi ven, sem si říkal co se stalo. kdybys potřebovala tak pisni :)

2 EMO†Teruška EMO†Teruška | 24. ledna 2010 v 9:31 | Reagovat

Chápu. Mě jeden kluk, když jsem snim chodila. Tak mě podváděl a po tejdnu se se mnou rozešel. Aniž by mi řekl proč.

3 Nesis Nesis | Web | 24. ledna 2010 v 10:47 | Reagovat

Je mi to ľúto, že máš taký strach z niekoho... Urobila si dobre že si sa tomu postavila, že si povedala čo máš v sebe... Básne celkom pekné... Na mňa trochu také iné... neviem som zvyknutá na iný štýl, ale nehovorím, že sú zlé. Som ta posledná čo ma právo hodnotiť cudziu tvorbu keď ani ta moja nie je bohvieaká...
Dúfam, že si si to tam aj napriek tomu človeku užila. Minulosť nás dohoní ale je len na nás či jej dovolíme aby nás spaľovala alebo sa jej postavíme do cesty a pošleme ju kadeľahšie, ako si to urobila.  Dlho som sa bála minulosti a činov čo som urobila, oplakávala človeka, ktorý tu už nie je a obviňovala sa za to čo urobil, hoc som na to nemala právo. On si za to mohol, bola som bodka niekde popri ceste a predsa sa vždy cítim mizerne... Ale teraz som už voľná... nedostane ma do sieti depresie... A ani ten tvoj by ťa tam nemal dostávať iba stretnutím, komplimentom alebo jedinou myšlienkou naňho. Podľa článku nestál za to... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama