Dnes zase sbor a zase trčet ve škole do jejího zavření. Chjo. Ale víte co? dneska, když jsem se dívala před sborem z okna, tak mě napadla básnička.
Přijde mi taková, jako že by mohla být propracovanější, tak ji možná pak ještě změním. Je o tom, jak mi sníh v zimě pomáhá v psaní, protože okolí změní v krajinku z pohádky a mě napadají hned příběhy.
Jinak je to bída. Dneska zkoušky z HHN, no děs a hrůza fakt. A taky nám na školních pc zablokovali Facebook, takže si nemůžu psát s božských :o(.... ;o(. A ono se to tak pěkně rozjížděla...snad na mě do víkendu počká mno.
A jak se máte Vy? Je mi moc líto, že sem nechodím tak často a nevěnuju se blogu tak jako dřív...důvody znáte. Tak mi to hlavně SB promiňte.

Pohádková krajina, stromy sněhem zaváté.
Do pohádky mou mysl zavede, pero moje po papíře povede.
Příběh se na tom sněhu odehrává, má mysl si ho přehrává.
Závěs tmy hrdiny zakrývá, třpyt sněhu jim přežít dovolívá.
Vločky se jim na hlavu snášejí, radost v jejich očích vytvářejí.
Oteplení přichází, sníh, který taje můj příběh koncem provází.
Jako kouzelná babička si připadám, když poslední řádky do příběhu přidávám.
Pohádka končí, život jde dál.
Zasněžené stromy však můzou prýští, už mě napadá pohádka příští.










Ahojky u mě na blogu jsou informace k 3.kolu soutěže o NEJ BLOGU ROKU 2010 PŘIJD SI EJ PŘEČÍST A NAPIŠ ZDA-LI VŠE CHÁPEŠ