Tak a je to v kelu...jak by řekla moje kamarádka.
Snažila jsem se, to ano a ne málo, ale zbytečně.
Divila jsem se, proč božský odepisoval tak málo a už znám důvod. Přiznal se k tomu a jsem ráda, protože alespoň nebudu odsouzena k falešným nadějím. Prý ho sbalila kamarádka...no co už. Je prý za to rád a jelikož bude asi všechen volný čas věnovat jí, tak už mi nebude psát, ať se nezlobím...
Tak teď se mi chce na páteční ples o trochu míň...jestli tam s ní bude, tak to bude hodně těžké.
Samozřejmě, že je mi to opravdu líto, ale zažívám takovou divnou pokoru...nejdříve jsem zuřila, že jsem to měla být já, ale teď už si říkám, že pokud spolu máme být, tak spolu jednou budeme.
A přece jenom, i když ztrácí na božskosti....nikdy pro mě asi nepřestane být božským. Navíc, není jenom tak úžasný, ale je i fajn kamarád a popovídat si s ním je zážitek...nic není nikdy ztraceno... :o)











To máš pravdu,vědět to nikdy nebudeme.