Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Já a Dimitri 31

29. ledna 2010 v 1:19 | Nicolette |  Já a Dimitri
Tak, konečně je tu další kapitola povídky. Snad se vám bude líbit. Pokud se vám bude zdát konec tak trochu useknutý, tak se za to omlouvám, ale chtěla bych další důležité události napsat do další kapitoly a lepší ukončení mě nenapadlo...takže nešetřete komentáři, byť i zápornými. A užijte si to. :o)


Druhý den jsem zašla za Peterem. Seděl nad nějakými lejstry ve své pracovně.
"Petere?"
"Ano, Petro? Posaď se."
"Chci se zeptat. Na co je mi moje schopnost, když ji nemůžu ani přivolat, ani nijak jinak ovládat? Vlastně to je, jako by nebyla. Většinou přichází v nejméně vhodnou dobu. A už nepřišla tak dlouho. Všichni mají dobré, dobře využitelné schopnosti, ale co já s tou svou můžu dělat? Nic."
"Jsem rád, že jsi přišla. Už jsem nad tím taky přemýšlel. Některé schopnosti se vyvíjejí postupem času. Možná tam spadá i ta tvoje. Já osobně si myslím, že se snad rozvine s tvým postem místokrálovny, ale tím se teď nezatěžuj. Jak probíhají poslední přípravy na svatbu?"
"Dobře, jen…musí to být tak velká svatba?"
"Bohužel, musí. Zároveň jde i o vaši oficiální korunovaci, tudíž to velká sláva je. Hned potom vás čeká stěhování. Bude to náročné."
"Stěhování. Na to jsem ještě ani pořádně nepomyslela." Ozval se dětský pláč. "Musím jít." S úsměvem mě propustí. Jdu nakrmit Peri. Než tam ale dojdu, tak najdu v křesle u postýlky sedět s Peri v náručí Dimitriho, jak ji krmí a ona se na něj spokojeně dívá. Postavím se za ně, oba je pohladím a Dimiho políbím do vlasů. Když malá dojí, tak ji uložím do postýlky. Ihned po mém polibku do vlasů zavře očka a usíná. Chvíli ji zpívám melodii jedné krásné písničky, ale potom, co mě Dimitri chytí za ruku a odvádí mě z pokoje, tiše zavřu dveře a nechám ji klidně spát.
Takto mě dovede až do naší ložnice, kde mě posadí na postel a pomalu mě svléká. Když už jsem úplně nahá, tak mé tělo zasype polibky, které jsou jako samet růžových okvětních plátků. Položí mě do peřin, sám se svlékne za tónů písní Norah Jones a lehne si vedle mě. Chvíli se jen tak dívá do stropu, potom ale vezme mou dlaň a zasype ji polibky. Začnu mu oplácet jeho rozmazlování stejnou měrou. Pomalu nás to dostává do varu. Jedno je jisté, tuto noc se nudit opravdu nebudeme.
Ozve se zaklepání na dveře. Ležíme si v náručí, nazí, kryje nás jen lehká, symbolická pokrývka. Ale to nevadí. "Dále." Zašeptám. Na co mluvit nahlas, s naším sluchem je to zbytečné.
"Ale notak. To si děláte srandu." Vejde do pokoje Dominika. "Obzvlášť ty, Petro. Ty už se máš aspoň sprchovat a pomalu se připravovat na obřad."
"Domi, nešil. Je pět hodin ráno. Jdi se ještě věnovat Kristiánovi, ještě je čas a ty to dobře víš." Opáčím pravdivými argumenty. Dimitri kývne na souhlas a políbí mě na znamení, že ještě chceme být sami.
"Ehm. Když já už se tak těším." Je jako malé dítě.
"To my víme, ale budeš nás ještě muset nechat o samotě." Vyjádří své úmysly Dimi. Oplátkou mu je vypláznutý jazyk a frknutí s nasupeným odchodem.
"Asi se urazila." Zkonstatuju.
"Asi ano, ale jsem si jistý, že jakmile tě bude moct navléknout do šatů a upravovat tě, tak na to zapomene." Tomu se od srdce zasměju, má totiž pravdu. Ozve se pláč, který se rozléhá celým domem.
"Musím ji jít nakrmit a přebalit." Už se pomalu zvedám. Zpoza dveří se ale ozve zvolání Kristyne.
"Já tam dojdu, vy se věnujte sobě, teď na to nějakou dobu nebudete mít čas a chci být teta, jak se patří."
"Díky." Řekneme jednoslovně oba naráz. Naše těla se znovu zaklestí do sebe v dlouhých polibcích a dotecích. Jeden druhého pustíme z pevného objetí až v osm hodin ráno, kdy už je opravdu čas se jít chystat. Obřad totiž začíná ve dvanáct hodin. Pro nás upíry je to sice dost času, ale kdybych nechala Dominiku s Keirou čekat déle jen o minutu, asi by se zbláznily. Nechají mě se osprchovat, ale hned potom vrazí do pokoje, odvedou mě do ložnice Dominiky a Kristiána, která se pro dnešní den promění ve velkolepou přípravnu. Už je tu vše připraveno. Včetně krásných svatebních šatů na míru ušitých francouzskými mistry jehel a nití. Ty jsou však pro oči zvědavců ještě ukryty v černém vaku, pověšené na skříni i se závojem, který je z Benátek.
"Tak se do toho dáme." Zavelí Keira. Helene přiběhne s fénem a začne mi jemně fénovat vlasy, aby se vytvořily mé přirozené jemné vlnky a nenarušila jejich tvar. Kristyne mi přitom nanáší jemnou make-upu, která je ovšem jen pro barvu, má pleť jinak žádné krytí nepotřebuje. Je jako kámen. Stejně tvrdá a dokonale krásná. Potom pokračuje jistou rukou v líčení černých linek na víčka očí. Víčka potom vystínuje do módního kouřového líčení v tónech od zářivě bílé až po tmavě šedou čí spíše stříbrnou. Vše zakončí řasenkou, se kterou si hraje pěkně dlouho. Výsledkem jsou řasy tak dlouhé a krásně natočené, že při každém otevření očí cítím, jak se dotýkají obočí.
"Petro, sundej si prosím župan a navlékni si silonky." Řekne netrpělivá Dominika.
Shodím tedy krátký župánek barvy šampaňského z příjemného sametu a postavím se jen v hedvábném bílém spodním prádle s krajkou. Na dlouhé hladké nohy si navléknu a na podvazky upevním bílé, stříbrně vyšívané silonky. Vyšívané jsou ve tvarech růžových květů na znamení Staré magie lásky. Na řadě jsou šaty. Dominika celé netrpělivá pomalu, opatrně rozepne černý obal a na ramínku vyjme šaty i se závojem, ten sundá a před námi se ukáže celá nádhera. Jsou překrásné. Dám si dolů podprsenku, kterou jsem měla, jen abych nebyla nahá, a která není pod korzet třeba.
Pomohou mi s oblékáním. Když zapnou i poslední maličký, krajkou ozdobený knoflíček na zádech, tak se otočím, abych se mohla podívat do zrcadla, které v tomto pokoji tvoří celou půlku stěny. Výsledek je skvostný. Na hrudi je korzet, který však skoro nejde vidět, protože ho kryje vyšívaná krajka, která splývá na prsou a obkresluje tvar mého těla. Ramínka zde nejsou vůbec na místě.
Živůtek se svažuje a pevně tvaruje mou postavu až k bokům, kde se rozšiřuje v rozložitou sukni. Ta je složená asi z pěti vrstev a tím pádem je hodně široká. Vrchní vrstva je ze saténu, místy satén ale ruší vyšívání. Na účes, který mi vytvořila Helene z mých nezkrotných kudrlin mi Keira nasadí korunku, na kterou je připevněný závoj. Korunka je posetá kamínky, které na okolní svět vrhají tisíce odlesků a krásně se třpytí.
Do pokoje vejde Elen a v ruce drží krabičku. "Děvčata, no tak. Jděte se také připravit, ať na nás vaše drahé polovičky nemusí čekat." Řekne s žertem, protože ví, že muži jsou už dávno připravení a s ženichem dole tropí hlouposti, tudíž se opravdu nenudí.
"Kde je maminka?" zeptám se.
"Jsou s Damienem u sebe a užívají si jeden druhého. Ti dva se opravdu hledali, jsou krásný pár." Přistoupí ke mně.
"Takže. Ne, že bych tě tak už nebrala od první chvíle, ale ode dneška budeš oficiálně mou dcerou a tímto darem bych ti chtěla dokázat svou lásku, se kterou můžeš vždy počítat." Otevře krabičku a já nestačím zírat úžasem. V rudém sametu se leskne náhrdelník a náušnice, které jsou mistrnou prací zlatníka. Do bílého zlata jsou v propletené spirále, která je ale jemňounká zasazeny nejspíš diamanty a rubíny. Uprostřed této nádhery je zasazené velké srdce. Náušnice byly visací. Tvořily je krátké spirálky zakončené malou napodobeninou velkého srdce na náhrdelníku.
"To srdce tvoří diamant, který patří do této rodiny již od jejího počátku. Je ale mnohem starší. Pochází už z patnáctého století. Je jeden z největších na světě. Symbolizuje nás samotné. Naši víru v lásku, stvrzenou Starou magií, naši krásu a tělo z kamene. Je stejně chladné jako my, avšak také stejně vřelé a velké jako jsou naše srdce, která dokáží pojmout opravdu velké množství lásky. Nenech se ale mýlit. Dvakrát tolik lásky jsou totiž naše srdce schopna dát. Náušnice jsem nechala k náhrdelníku přidělat v osmnáctém století. Teď jsou tvoje. Dodala jsi totiž naší rodině nové životy, nový elán do věčnosti a také naději v krásné zítřky po boku svých blízkých." Kdybych mohla plakat, tak by mé líčení bylo dávno rozmazané slzami dojetí, možné to ale není a tak jsem ji jen dojatě objala.
"Děkuji. Za všechno."
"Tak." Zapnula mi náhrdelník. Nasadila jsem si náušnice.
"Jsi hotová?" nakoukla do pokoje maminka.
"Nechám vás o samotě." Odešla s úsměvem Eleanora.
"Pojď dál mami. Jen se obuju a budu hotová."
"Nespěchej s tím. Máme asi půl hodiny náskok." Posadila se na gaučík u okna a poklepala na místo vedle sebe. Posadila jsem se tam tedy.
"Jak se tak dívám, tak něco starého už máš."
"Ano, modrý mám podvazek a půjčený mám náramek od Kristyne."
"Chybí ti tedy jen něco nového." Kývla jsem.
"Dceruško, tohle je dárek k tvé svatbě ode mě a Damiena." Stoupla si, něco vyndala z kapsy sáčka a dala mi to do vlasů. Zvedla jsem se a šla se kouknout do zrcadla. Na boku mi na mém účesu seděl a vynikal jako drahokam mezi štěrkem krásný stříbrný hřebínek.
"Je ze stříbra. Posázený diamanty. Původně jsem ti chtěla dát jen nějakou maličkost, ale znáš Cullenovi. Damien nezapře, že k nim patří. Ze všeho dělají událost." Řekla s úsměvem.
"Ano, maminko. My k nim ale také patříme. Já ode dneška budu k nim patřit oficiálně. Jak ale sama víš, nepotřebují papír, abys k nim patřila. A vaše svatba bude určitě brzy následovat tu mou." Políbila jsem ji na líčko. "A kde je můj malý andílek?"
"Elen si ji vzala dnes na starost."
"Dobře. Obuju se a půjdu se na ně podívat. Chci Peri ještě vidět." Vyndala jsem z krabice opatrně střevíčky jako pro princeznu.
"Oh, ty jsou ale krásné." Zkonstatuje maminka s úžasem v ještě krví protkaných očích. Nebude to trvat dlouho a budou stejně jantarové jako naše.
Pomalu vklouznu do bot. Jsou bílé, na vysokém podpatku. Špička je kulatá. Povrch je z bílé krajky posázené malinkatými kamínky. Kolem kotníku je tenký řemínek, který botu pevně drží na noze. I ten je posázen kamínky. Sponka u řemínku je zdobená do tvaru srdíčka protnutého šípem amora.
"Vůbec nepůjdou pod sukní vidět, ale chodí se v nich jako po obláčcích. Půjdu se teď podívat na Temperance." Přetřu si rty meruňkovým leskem na rty a vyjdu. U dveří mě maminka ale zarazí.
"Podívám se, zda tu není nikde Dimitri. Neměl by tě vidět před obřadem."
"Dobře." Kouknu se ještě do zrcadla, vše je jak má být. Slyším, jak vyhání mužské osazenstvo do aut, aby počkaly v kostele. Poslechnou a za několik vteřin slyším startovat a odjíždět dvě auta.
"Pojď." Zavolá maminka z chodby.
Zamířím do pokojíčku malé. Spinká v kolébce a Elen ji kolébá a potichu jí zpívá. Na Elen se usměju, Peri pohladím po růžovoučké tvářičce, políbím ji na čelo.
"Musíme už jít." Vejde do pokoje Dominika ve fialkovém saténu. Za ní se objeví Keira v blankytně modrém. Eleanora má na sobě zase svěží zelenkavou. Všechny jsou krásné.
Nasedneme do aut. Já s maminkou jedu v černém BMW s bílým interiérem. Elen s malou a se zbytkem jede dalším autem. Kristine a Helene už jely dříve, aby zajistily, že vše klapne bez sebemenších problémů.
Stála jsem s Peterem v mezidveří a čekala na první tóny klavíru. Když zazněly, tak mi nabídnul rámě a kráčeli jsme do hudby pomalou chůzí k oltáři, kde už čekal Dimitri s Damienem jako svědkem a kněz. Také tam stála ale Kristine, kterou jsem poprosila, zda by vzala místo svědkyně. Souhlasila.
Trochu jsem se rozhlížela po přítomných. Seznam pozvaných se mi ani do rukou za celou dobu nedostal, tak jsem byla překvapená množstvím lidí. No, teda upírů. Po prozkoumání davu pohledem jsem zjistila, že snad všichni jsou tu upíři. Co mě ale zarazilo nejvíce byl fakt, že oddávající kněz také k lidské rase rozhodně nepatří. Když si mě převzal Dimi, tak jsem mu teda zašeptala tiše dotaz.
"Jsou tu vůbec nějací lidé?" odpověděl mi záporných zakýváním hlavy s poťouchlým úsměvem. Tímto životem jsem se vzdala toho minulého, musím s tím počítat. Jen mě to překvapilo.
"Můžeme začít?" zeptal se kněz. Oba jsme souhlasně kývli. Od tohoto okamžiku jsem téměř nebyla schopná vnímat nic jiného, než Dimitriho tvář a oči. Podle jeho výrazu byl na tom stejně. Odříkali jsme slib, který nám kněz ukázkově předříkal.
"Slečno Petro Nováková, berete si zde přítomného Dimitriho Wiperse Cullena dobrovolně jen za pomocí Staré magie lásky?" kouknu se na mou lásku z pod dlouhých řas.
"Ano."
"A vy Dimitri Wipersi Cullene, berete si zde přítomnou Petru Novákovou za svou právoplatnou manželku dobrovolně jen za pomocí Staré magie lásky?"
"Ano."
"Váš svazek budiž pochválen. Vyměňte si prstýnky." Dimitri mi navlékne stříbrný prstýnek s vyrytým znakem cullenů. Toto gesto mu oplatím.
"Nyní si vyměňte první manželský polibek." Dopoví svou řeč kněz.
Dimitri mi dá krásný, lehký, společensky únosný polibek. Vidím mu ale na očích, že jeho úmysly se s přítomnou honorací neslučují.
Poklekneme poníženě před Pánem Bohem a odcházíme ruku v ruce z malého kostelíka. Až teď si všimnu, jak je pěkně vyzdobený. Všude jsou bílé růže s nádechem do růžové protkané břečťanem a perlami.
U východu už stojí připravená Eleanora. Oba nás políbí na čelo a předá mi Temperance. Teď jsme kompletní. Dimitri se mě drží jako klíště.
"Neboj se, já ti už neuteču." Řeknu s humorem.
"Já vím, ale chci si to pojistit, ještě totiž nevíš, co tě teď čeká."
"No, myslím, že vím. Teď momentálně to je korunovace a hned potom věčný život místokrálovny vychovávající lidskou dívku. Trefila jsem se?" mám dobrou náladu.
"No, když to vezmeme kolem a kolem tak ano, ale nebude to tak jednoduché."
"Tak to je mi jasné, ale spolu to zvládneme." Jako odpověď má tvář ucítila letmý polibek.
(Poznámka autora) Kdo by teď čekal hostinu, tak se plete, nic takového. To, co se dělo dál nám však je známo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | Web | 31. ledna 2010 v 13:34 | Reagovat

Čau,hodně dobře napsané.
Takové bydlení by se mi také líbilo.Jenže kde na to vzít?

2 Tomáš Tomáš | Web | 31. ledna 2010 v 14:07 | Reagovat

Myslím,že to mají dobře prozkoumané,ale je fakt,že co se těchhle věcí týče nikdo neví jak to bude.

3 Miškáá_♥ Miškáá_♥ | Web | 31. ledna 2010 v 14:10 | Reagovat

krásný blog..:) Moc moc povedený

4 EMO†Teruška EMO†Teruška | Web | 1. února 2010 v 10:19 | Reagovat

Další pěkná část. Jen škoda, že se taky neumím ještě tolik vžít do pasní. Až bude další část tak mi dej dyžtak vědět.

5 Seina Seina | Web | 2. února 2010 v 17:10 | Reagovat

To jsem ráda, že už blog zase funguje =) Krásný díl podvídky, hezky jsem si početla.
P.S. u mě je další kolo hry Hádej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama