Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Já a Dimitri 30...narozeninový díl :o*

2. prosince 2009 v 20:34 | Nicolette |  Já a Dimitri
Takže, mám novinku...napsala jsem další kapitolu...ale kdy bude další, tak to vážně netuším. Snad se bude líbit...a je výroční, má třicáté narozeniny ta moje povídka... :oD


Přišli jsme domů a shledali, že všichni netrpělivě čekají na vyprávění naších dojmů. Sedla jsem si k nim. Zhluboka jsem si oddechla.

"Je nádherná." Řekla jsem dojatě. Zvedla jsem se. "Potřebuju sprchu." A odešla jsem nahoru, kde jsem ještě zakřičela dolů.
"Zítra se jede nakupovat děvčata, potřebujeme pro malou plno věcí." Slyšela jsem nadšené výsknutí.
Večer jsem ležela vedle mé lásky s nadšeným pocitem. Budu matka. Jestli jsem na to připravená se ještě ukáže, ale myslím, že s podporou mé rodiny zvládnu cokoliv. Ale taky s přísahou.
"Neboj se Dany, postaráme se o ni, jako by byla naše vlastní. Už teď je naší dcerou." Dimitri jen přikývnul. Zvedla jsem se a šla si k Peterovi pro knihu. Když jsem se vrátila, tak se Dimi oblékal do pracovního oblečení.
"Chlapi mají šílený nápad, ale pomůžu jim." Nechápavě jsem se na něj koukla.
"Chtějí přestavět hostinský pokoj v dětský. Ale nestačí jim vymalovat a zařídit ho. Ne, oni chtějí přestavbu, prý se aspoň v noci nebudou nudit."
"Ale, počkat. Nebydlí v hostinském pokoji králové?"
"Ano, bydlí. Ale sami se rozhodli se sestěhovat, aby udělali místo tomu našemu drobečkovi." Zasmála jsem se.
"Jsou skvělí. Jdi, lásko, ale nerozbourejte moc dům, víš, jak na něm Elen lpí." Políbil mě do vlasů a šel. Zapnula jsem si lampičku, i když bych ji teoreticky nepotřebovala a začetla se do knihy. Když jsem dočítala předposlední kapitolu knihy, tak do pokoje vletěly všechny ženy z domu, včetně Kristyne a Helene.
"Kočko, jak je vůbec možné, že ještě nejsi nachystaná? Jdeme! Obchody čekají." Koukla jsem se na hodiny.
"Vždyť je půl osmé, všechny jsou ještě zavřené."
"To sice jsou, ale přece tam chceme být první." Řekla na to Dominika.
"A máme na to jenom celý den." Přidala se se zoufalým výrazem Keira. Tomu jsme se všechny upřímně zasmály.
"Tak fajn děvčata, dejte mi chvilku, nachystám se."
"Můžu ti pomoct?" Zeptala se Dominika. Přikývla jsem. "Než se osprchuju, tak mi vyber oblečení." Přesně po tomhle toužila. Nadšeně přikývla a hrnula se k šatníku.
Po sprše, když jsem se vrátila do pokoje, tak na mě na posteli čekalo naskládané oblečení. Úzké světlé džíny trubkového stylu, delší fialkový svetřík a černá kožená bunda do pasu. Taky tam byly módní nízké kozačky a černá kabelka. Oblékla jsem si to za pečlivého dozoru Dominiky.
"Sedni si, když už jsem začala, tak to i dodělám." Usmála se. Nejdříve mi z vlasů vytvořila volnější uzel a potom mi oči nalíčila módním kouřovým efektem. Výsledek byl kouzelný. Ona byla oblečená podobně. Sešli jsme dolů, kde už všechny dámy čekaly. Rozhodly jsme se jet dvěma auty. V každém jely čtyři.
"Tak, kam první?" zeptala jsem se maminky.
"No, já bych jako první šla nakoupit oblečení, potom potřebné věci pro hygienu a ostatní věci a nakonec postýlku a kočárek."
"Dobře."
Do města jsme normálním tempem dojely těsně před devátou a tím i těsně před otevřením obchodů.
Vybíraly jsme všemožné oblečení všech barev, se všemi různými obrázky.
Nakoupily jsme obrovskou zásobu plenek a hygienických potřeb, hromadu hraček, chrastítek atd. a nakonec nádhernou kolébku, která je stejně jako postýlka vyřezávaná, ze světlého dřeva. Postýlka je s modrými nebesy, které jsou ozdobeny hvězdičkami a krajkou. Kočárek jsme vybraly růžovo béžový se stříbrnými koly. Koupily jsme také barvu do pokojíčku. Růžovou a vanilkovou, k tomu jsem si prosadila i fialkovou. Obě auta měla úplně plné kufry a i sedačky, do kterých jsme se sotva vlezly. Kočárek, postýlku a kolébku jsem nechala dovést firmou.
Když jsme dojeli domů, tak už byl pokojík připravený na malování. No jo, upíří rychlost není ve stavění špatná. Dala jsem mužům tedy rovnou barvy a vysvětlila jsem jim, jak bych to chtěla a šla jsem za děvčaty vybalovat.
Když Dimitri za pár hodin přišel do našeho pokoje a viděl množství tašek s věcmi, tak jen zakýval hlavou a šel ke mně. Já dočítala knihu, kterou jsem ráno dočíst nestihla.
"Nechali jste jim tam aspoň něco v těch obchodech?" zeptal se nevinně.
"Samozřejmě, co si to o nás myslíš?" zeptala jsem se hrajíc uražení.
"Jen to nejlepší." Odpověděl mi stejným tónem. Odložil knihu, kterou jsem svírala v rukou a nahradil ji svou hlavou. Začala jsem ho výskat ve vlasech. Za chvíli se překulil, sednul si a začal mě líbat a cestovat po mém těle. Až do rána jsme z postele nevylezli, proč taky, že?
Ráno jsem se po obléknutí šla podívat do pokojíčku. Nádherné. Stěny byly vystínované od růžové po fialovou a strop vanilkový i s výklenky u oken. Fialkové záclonky a béžové doplňky. Postýlka byla v rohu u okna, kolébka byla pod oknem, uvědomila jsem si, ale že vedle balíků plenek něco chybí.
"Mami?" zavolala jsem. Ihned přiběhla.
"Ano, sluníčko?"
"My jsme nekoupily přebalovací pult." Řekla jsem skoro až hystericky.
"Ano, zapomněly jsme na něj. Tak já ho zajedu koupit, ano?"
"To budeš moc hodná, zítra už ho totiž bude třeba." Přikývla a potom už jsem jen slyšela, jak volá na Damiena, aby jel s ní.
Vrátili se s krásným pultíkem, který na omyvatelném povrchu měl roztomilé medvídky.
Nyní bylo vše připraveno pro naši malou Peri. Jak já se na ni těším.
Zbytek dne proběhl bez problémů v poklidu. Celá rodina se už nemohla dočkat zítřka, až ji přivezeme. A noc, ta byla přímo utrpením. Zkoušela jsem se učit, číst, i kreslit, ale nic mi nešlo, na nic jsem se nedokázala soustředit. Pořád jsem měla před očima její dokonalou tvářičku. Dimitri si vedle mě četl a po očku sledoval mé roztržité počínání. Asi po pěti hodinách to už nevydržel.
"Petro, lásko, co to děláš?"
"Nic, jen se snažím nějak zaměstnat."
"No, já jen, že tady nervózně poletuješ a děláš moc věcí najednou, ale u ničeho nevydržíš."
"Já vím." Řekla jsem sklesle. "Nemůžu se dočkat rána. Nevydržím to, potřebuju už vidět tu její krásnou tvářičku."
Vzal mou ruku a vložil ji do své. "Lásko, jsem na tom stejně, jen to nedávám tak moc najevo." Kouknul se na hodinky. "Už jen pár hodin." Kývla jsem na souhlas a lehla si do jeho náruče. Zatímco on si četl, tak já klidně spočívala dál v jeho náručí. Měl pravdu, těch pár hodin opravdu uteklo jako voda v řece a najednou byl čas na chystání.
Oblékla jsem si černé pouzdrové šaty s bleděmodrým sáčkem. K tomu jsem zvolila černé lodičky s otevřenou špičkou a černou kabelku s modrou stužkou. Na toto jsem si oblékla kabát s modrým šátkem na krk. Vlasy nechala splývat na ramenou, aby si mohli hrát hru se světlem a vrhat kolem ohnivé odlesky ve svých nespoutaných vlnkách. Mé oči zářily kouřovým líčením s nádechem do modré, která pěkně doplňovala jejich jantarovou barvu.
Dimitri si oblékl bílý rolák. Tmavé džíny a černé sako. K tomu koženou bundu. Vypadal, jako když jsem ho viděla poprvé na autobusové zastávce. Jen s tím rozdílem, že tehdy byl jako sen, ale teď už byl můj. Nasedli jsme do auta vybaveni autosedačkou a s plnou podporou rodiny odjeli pro naše štěstí a budoucnost, kterou podporovali i králové.
Když jsme dojeli, tak nás už notář čekal. Zavedl nás přímo k ní. Spinkala, ale když jsem se nad ní sklonila, tak otevřela očka a přísahala bych, že se usmála. I když to není u děťátka, které má pár dní možné, tak jsem viděla v jejích tyrkysových očkách lásku a porozumění.
"Můžete si ji rovnou odvést. Jen mi ještě podepíšete jedny papíry a bude už jen vaše. Musíte také rozhodnout o jejím příjmení." Dimitri se na mě podíval, v očích nevyřčenou otázku.
"Samozřejmě, že bude Cullenová." Byla jsem rozhořčena zjištěním, že by o tom mohli pochybovat.
Dimitri odešel podepsat papíry a já jsem s pomocí sestřičky malou oblékla a opatrně vložilo do sedačky, kde okamžitě usnula. Po tom, kdy se s ní celý ústav rozloučil, protože si za tu krátkou dobu dokázala všechny získat, jsme s ní konečně spokojení odjeli domů.
"Lásko, nechtěl jsem tě tím děsit, ale teď už ti to říci musím. Kristine a králové se rozhodli do konce týdne uspořádat svatbu a i korunovaci. Dnes ráno mi to řekl Peter. Slíbil jsem, že ti to nepovím, ale tohle je věc, kterou bys měla vědět. Děvčata se hned pustila do práce, jen se musí dopravit šaty pro tebe a pro mě oblek, jinak by do zítřka mělo být vše zařízeno."
"Cože? A to mi říkáš s takovým klidem? No výborně, to se nemůžu ani normálně vdát? Proč vše musí být tak nečekané a narychlo? Já vím, že s tím musím počítat, ale vždy mě to dokonale překvapí."
"Omlouvám se, ale i já se to dozvěděl ráno a pěkně jsem zuřil. Ale je to královské rozhodnutí, které musíme akceptovat, obzvláště v našem postavení."
Rozhodla jsem tyto skutečnosti brát s klidem, protože stejně nic nezměním nějaký vztekáním. Když jsme přijížděli k domu, tak Dimitri začal s tím, že mi musí ještě něco říci. Zeptala jsem se co.
"Budeme se muset přestěhovat do sídla místokrálů." Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych nevybuchla vzteky. Když mě chtěl obejmout, tak jsem se odtáhla.
"Dej mi prosím trochu času, abych tolik novinek mohla strávit a popřemýšlet o nich bez výbuchů vzteku." Vzala jsem sedačku s Temperance z auta a vyšla k domu. Toto jednání se mi nelíbí. Vždy se vše dozvídám jako poslední. Proč se mnou nejednají na férovku? Tohle fér určitě není.
Elen nás už vyhlížela, a jakmile nás viděla, tak nám šla naproti, dojatě si vzala malou z mého náručí.
"Je nádherná. Bude dobrou dcerou místokrálů." Vyřkla své proroctví. Šly jsme do domu a Dimitri se za námi ploužil. Všichni se na nás sesunuli a chtěli malou vidět. Když jsme absolvovaly přivítání, tak jsem ji šla nakrmit a uložit ke spánku, protože byla unavená. Na dítě byla až moc klidná a hodná.
Vrátila jsem se do obýváku a sedla si suše na sedačku.
"Kristine?"
"Ano, Petro?"
"Tak jak to je? Kdy bude korunovace a svatba?" musela jsem vypadat dost vyděšeně, protože její pohled byl až lítostivý.
"Už ti to řekl. No, Robin rozhodnul, že to bude v neděli." Zůstala jsem na ni civět s otevřenou pusou.
Počítala jsem a nestačila se divit, dnes je pátek…!!!…. "A-ale, to je už za dva dny, teda přesněji za den a půl." Můj výraz byl už žalostivý. Do místnosti vešel Robin.
"Petro, nezlob se, ale déle se tu už nemůžeme zdržovat. Nejméně měsíc bude trvat, než vám pomůžeme začít život místokrálů. Musíme domů. Proto jsem se rozhodnul, že to bude co nejdřív po přijetí Temperance do rodiny. A to se stalo dnes. Děvčata mají své úkoly, na kterých pilně pracují a daří se jim to."
"Zítra dorazí tvoje šaty a boty z Francie. Ty, co sis vybrala. Neboj se, dopadne to dobře, dívala jsem se dopředu a bude to krása." Dodala Dominika s jistotou.
Povzdechla jsem si, stejně to nezměním. Zvedla jsem se a šla za malou, která spala podle dýchání neklidně. Sedla jsem si ke kolíbce a začala jí broukat ukolébavku, která se mi zdála jako nejvhodnější pro mě i pro ni. http://www.youtube.com/watch?v=9eRKiJ8lT3A&feature=related
Díky dokonalosti mého upírského hlasu se rychle uklidnila. Zjistila jsem také za tu chvíli, kdy jsem se jí věnovala, jak dobře jí dělá dotyk mé ledové náruče. Vždy se zatřásla a uklidnila.
Do pokoje přišel Dimitri, stoupnul si za mě a položil mi dlaně na ramena. Vtisknul mi lehký polibek do vlasů volně rozpuštěných na šíji.
"Miluju tě." Zašeptal mi do ucha něžně.
"Já tebe taky. Ale vadí mi tohle zahánění do kouta. Vydržím to, nemám s tím problém, ale vadí mi to, cítím se hrozně, jako bych sem ani nepatřila, jako by jste se mnou nepočítali, vždy se vše dozvídám jako poslední a věci se mi říkají, jako by jste měli strach, zda to zvládnu. Zvládnu, jsem jako vy, jsem silná. Vydržela jsem toho dost. Nejsem z cukru, nerozpustím se." Šeptala jsem mu na oplátku.
Pohladila jsem Peri po tváři a zvedla se k odchodu. Obula jsem si tenisky a vyběhla ven na lov. Nikdo mě nerušil. Věděla jsem, že nemusím mít strach, že by se něco stalo. Není jich doma málo a králové jsou králové, kdo by si na ně dovolil? Nikdo. Tedy, alespoň myslím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nikol18 nikol18 | 2. prosince 2009 v 20:59 | Reagovat

To bylo krásné. Chudák Petra, vážně s ní zachází, že se musí všechno dovídat až jako poslední. Naprosto jsem si zamilovala Temprence. Už se těším na svatbu, protože se mi moc líbí jak popisuješ co si na sebe bere. Petra je vlastně pricezna krásy tak na sebe musí dbát a vypadat stále skvěle, že? Už se těším na další dílek, tak dlouho čekat se vážně vyplatilo.

2 dablinka13 dablinka13 | 7. prosince 2009 v 20:59 | Reagovat

nááádhera, taky je mi Petry líto, takhle s ní zacházet, Peri je dokonalá, moc moc moc se těším na další dílek, pokud bych mohla prosit tak jestli by jsi mi to zase napsala do shrnutí až ho napíšeš, je to opravdu dokonalé a moc moc moc se těším na jejich svatbu. teším se na další dílek doufám že to nebude trvat moc dlouho a budeš ho mít napsaný, samozřejmě na tebe nechci tlačit, samotná jsem se svým psaním tak trochu švihla, prostě mi došly všechny nápady, budu moc moc moc ráda kdyby se tu aspoň do nového roku další dílek objevil, ale je jen na tobě kdy ho napíšeš. tahle povídka je naprosto dokonalá a i kdybych měla čekat třeba 5 let a více než jí dopíšeš tak si určo počkám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama