Máte rádi usměvavé lidi?
Mě dneska totiž bylo řečeno, že se už vůbec nesměju....jen se usmívám. A já si uvědomila, že je to pravda. To že bych se od srdce zasmála se už moc neděje. A já myslela, že o svém stavu vím vše...opak je ale pravdou. Tohohle jsem si nevšimla, ale moje kamarádky ano, bohužel. Nemohla jsem to tak nechat, tak jsem opáčila, že všichni se snad smát nemusí. A ona, že sice chápe, že dnes je mi blbě, ale jinak je to prý děs, že to už nejsem já.
Kašlu na to už fakt. Nesměju se, blbě je mi jak z venku, tak ze vnitř...no comment.
Dneska mi ale blbě bylo mistrně, takové křeče jsem už dlouho neměla....a takhle trpíme my holky každý měsíc, jenom abychom mohly mít děti...není to nespravedlnost? Chlapi si to jen užijí a mají dítě, ale my to musíme vše odtrpět...chjo.
A dnešní bilance? Byla jsem opětovně upozorněna, že mé klavírní umění se blíží opravným zkouškám o prázdninách...jako bych to nevěděla. Taky jsem napsala jednu písemku z psychologie nejlépe tak na čtyři a dostala opravený test z literatury s touto známkou. Takhle to už dál opravdu nejde....a psát stejně stále nemůžu, není to na nic?










