
Na oceán koukám, vzpomínám.
Jeho slané vlny bouří, stejně jako vzpomínky mé.
Ty vlny jsou slané, jako mé slzy, které tečou po mých tvářích bez zábran.
Vzpomínám….miluji.
Jak těžké je to vyslovit, však těžší je uvědomit si to a přiznat to sama sobě je nejtěžší.
Nedoví se to nikdy, je moc dobrý pro mé chabé city, nezasloužím si jej.
Pro takový cit, jaký by mi byl schopen dát nemám zásluhy a neumím jej obětovat.
Jsem odsouzena k věčné samotě, samotě bez budoucnosti a lásky.
A tak lásku alespoň sleduji a jsem šťastná, je-li šťasten on.
Neumím milovat, to je můj úděl, druhým k lásce pomáhat a sama strádat.
Miluji!










Krásně napsaný...o to víc smutný..