Dnes jsem došla k závěru, že nechat si pár přátel, na které se vždy můžete spolehnout není na škodu. A že je dobré mít někoho, u koho se můžete vždy vybrečet a vykecat, když už nevíte kudy kam.
Ona je to obecná pravda, kterou ví snad všichni, ale já ji tak trochu zavrhla. Ano, oddálila jsem se přátelům a zůstala jen se svou milovanou samotou.
Samota mi rozumí, samota mi radí, samota mě zachraňuje. Ale i přátelé jsou občas třeba. Když už samota nepomůže, tak je fajn mít toho best, i když to vlastně best není.
Je tady jedna otázka: Dá se uzavřít úplně?
Má odpověď zní: Ne! Jde to na nějakou dobu, ale napořád to nejde, ono si vás okolí nakonec najde. Je to jako ve filmech. I ten největší loozer má nakonec lidi, kteří ho mají rádi a na které se může on spolehnout.
Takže závěr: Není na škodu být jako vrba, ono pár lidí zná slovo vděčnost a umí na oplátku pomoci zase vám.
A je to super pocit, když dojdete tohoto zjištění, jako já....

Myslím, že obrázek mluví za vše...










Svatá pravda Nikii :-* :))