Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Já a Dimitri 25

25. října 2009 v 2:21 | Nicolette |  Já a Dimitri
Najednou maminka ztuhla a koukala strnule ke schodišti. Ohlédla jsem se tím směrem a rázem jsem pochopila, o čem to mluvila Kristine.

Na schodišti stál stejně strnule zíraje na maminku Damien.
Ano, máme nového člena rodiny, stará magie zapracovala. Opět.
"Mami?" zeptala jsem se opatrně. Nevnímala mě však. Všichni jsme se i přes vážnost situace rozesmáli. To už se ti dva probrali z transu.
Došla jsem k Peterovi a optala se, co s tím. Pošeptal mi to, co jsem potřebovala slyšet. Kristine, která stála vedle nás to odsouhlasila. Chtěla to udělat ona sama, prý proto, že když už tu začala, tak to i dokončí, aby mohla konečně jet domů za svým milým, což bude samozřejmě ještě trvat, protože její úkol zde zatím zdaleka neskončil.
"Mami, mohla bys prosím jít se mnou nahoru?" chytla jsem ji za paži a odtáhla do pokoje pro hosty.
"K-kdo to byl?" byla naprosto omámená. Ale na člověka by to nemělo takto působit ne? Ani na mě to takhle nepůsobilo. Tak silně.
"To byl Damien. Rodinný přítel."
"On je anděl?" byla jako zdrogovaná.
"Ne mami, později ti to vysvětlím." Do pokoje vešla Kristine s Peterem. Peter jí odebral jed.
"Mami, Peter ti teď musí dát injekci, protože ještě nejsem úplně v pořádku, aby
ses
nenakazila, ano?"
"Pokud je to třeba."
"Ale musí to být do hrudníku, nevadí?" musela jsem ji aspoň trochu připravit, bylo to kruté, ale nevyhnutelné. Vždyť se místokrálové už blíží.
"To nevadí, pro tebe vše, srdíčko." Naštěstí byla stále omámená starou magií, v normálním stavu by to nikdy nedopustila.
"Tak. Můžeme?" optal se Peter.
"Ano, pane doktore, jen ať to mám za sebou." Píchnul jí jed přímo do srdce. Bolestně jsem sena ni podívala. Vykřikla bolestí. Slyšela jsem obavy zbytku rodiny dole. Tohle se nemělo stát, ale bylo to nevyhnutelné pro naše další soužití.
"Petere? Mohla bych tě o něco poprosit?" zeptala jsem se ho venku za chvíli. Kristine zůstala u matky.
"Ano, samozřejmě Petro, jen mluv."
"Je třeba postarat se o matčin dosavadní život a já nevím, zda bych to zvládla." Kdybych mohla plakat, vyplakala bych jezera bolestí, kterou jsem cítila za ztrátu života maminky. Ale zůstávalo mi jen doufat, že se moc nezmění a bude mě stále stejně milovat.
"Vezmu si to na starost. Hned se do toho pustím." Odešel do pracovny a hned začal telefonovat.
Dimitri
Stalo se to, co jsme radši s Dominikou okolí utajili. A to, že když matka Petry přijde k nám, tak se díky staré magii zamiluje do Damiena a bude muset být přeměněna. Neřekli jsme jí to, protože by se snažila to změnit, ale kdyby se to nestalo dnes, tak jindy a to by možná bylo pozdě. Místokrálové ohlásili svou návštěvu, což je více, než znepokojující. Chrání nás sice Kristine, ale nikdo ani Dominika není schopný říci, jak daleko jsou ochotni zajít. Kdyby byla maminka Petry přeměněna později, nebylo by nejspíše dost času na to, aby byla na tento střet připravená.
Místokrálové ohlásili svou návštěvu od včerejšího dne za měsíc. Přijedou tedy i s celou svou gardou a dvorem třináctého dubna, abych to upřesnil, tak v pátek. Což samozřejmě není to nejšťastnější datum, ale mi si nemůžeme vybírat, že.
Počkali jsme ty tři dny, kdy byla Petra jako na trní. Její matka to nesnášela nejlíp. Pořád se svíjela a křičela bolestí. Nemohl jsem se už dívat na útrpný pohled Petry na její maminku. Moje láska trpěla s ní. Pak to konečně skončilo. Poslední vzepnutí těla, poslední a nejbolestivější výkřik způsobený jedem v srdci. A potom jen otevření očí do nového světa.
Petra
Maminka hrozně trpěla. Já si to vytrpěla s ní. Bylo hrozné se na ni dívat. I Peter říkal, že takhle trpět už dlouho nikoho neviděl, což mu potvrdila i Kristine. Ta tvrdila, že to možná způsobila dávka sebeovládání, které od ní dostala do vínku. Bude prý nejodolnější upír, když nebude lovit, tak neucítí vůbec krev. Což je dobře.
Damien u jejího lůžka seděl celou dobu, držíc ji za ruku. Nešel ani na lov, chtěl být první, koho po probuzení uvidí a to jsme mu také dopřáli.
Když její utrpení skončilo a ona mu poprvé pohlédla svým upířím zrakem do obličeje, zračila se jí na tváři láska, úleva a věrnost. Ano, stará magie nás nenechává na pochybách a funguje bez chybičky.
Damien se k ní natáhnul a zlehka ji políbil. Oba si vychutnávali kouzlo prvního polibku. Byl to skvostný pár.
Všichni jsme stáli opodál a sledovali tuto romantickou scénu se zaujetím. Když už to trvalo moc dlouho a já byla už netrpělivá, tak jsem si způsobně odkašlala, abych dala najevo naši přítomnost, které si ti dva vůbec nevšímali.
Á, ono to zabralo. Otočili se. Maminka se ještě více rozzářila.
"Petro?"
"Mami. Jak je ti?"
"No, jak to říct. Skvěle? Cítím se jako znovuzrozená." Všichni se rozesmáli.
"To taky jsi."
"C-Cože?"
Naštěstí do toho vstoupil Peter.
"Můžu vám paní Novotná tykat?"
"Ano, samozřejmě."
"No, myslím, že jsme ještě nebyli jinak, než formálně představeni. Jmenuji se Peter Cullen."
"Já jsem Sandra Novotná."
"Pojďte prosím se mnou, rád bych vám něco vysvětlil." Odvedl si ji do pracovny, kde jí vše vysvětlil. Nejdříve byla vyděšená, ale potom, když zjistila, že odteď bude mít partnera a teoreticky by měla být šťastná, tak svolila i k novému jménu. Sandra Cullenová.
Moje jméno zůstávalo podle dohody s Dimitrim stále stejné až do svatby, která byla už na spadnutí, můj prst ale nezdobil žádný prstýnek a tak jsem tomu moc nevěřila.
Damien vzal maminku na lov, při kterém jí to opravdu šlo. Já byla napoprvé dost umazaná od krve, ale ona ne, ani kapka jí nešpinila její saténovou blůzku v barvě nebeské modři, tmavé ušlé džíny, ani sportovní páskové sandálky, které byly na lovu dost nepraktické. Jenže vysvětlete to Dominice.
Když se po několika hodinách, které očividně nestrávili jen lovem, tak jsem si s ní zalezla do pracovny já. Povídaly jsme si o všem možném, hlavně o tom, jaké to teď bude. Vysvětlovala jsem jí to, co jsem věděla. A na to, co jsem nevěděla jí potom odpovídali střídavě ostatní členové rodiny. Ano, rodiny. Naše rodina byla nyní úplná. Má deset šťastných členů.
Když jsem si šla večer číst do naší ložnice, tak za mnou přišla Kristine. Sedla si ke mně na postel a mlčky mě pozorovala. Chvíli jsem to ignorovala, ale asi za půl hodiny mě to přestalo bavit, složila jsem knihu do klína a čekala, až promluví.
"Už to bude brzo." Začala viditelně opatrně.
"Co bude brzo?"
"Vše."
"Ehm, nemohla bys to více rozvést?"
"Svatba, korunovace, ale ze všeho nejdříve nějaké ty potyčky, bohužel."
"Kdy?" zeptala jsem se jednoduše.
"Už brzy."
"Ale no tak, Kristine. Kdy?"
"Dobrá. Za týden. To datum, které bylo nahlášené neplatí. Nevíme, kdy přesně, ale odhaduji to tak za týden. Podle mého zdroje místokrálové zbrojí. Na nás ale nemají."
Lekla jsem se. "Že na nás nemají? Vždyť je nás deset a jich celá armáda."
"Myslíš si, že bychom vás nechali bojovat bez pomoci? Vždyť máte nastoupit jako nová místokrálovská rodina. Nikdo to kromě vás neví, ale už sem směřuje královská armáda. Místokrálové sice mají armádu velkou, ale oproti té naší je to jen hrstka."
Oddechla jsem si. "Takže se mé rodině nic nestane?"
"Ne, to nedopustím!" řekla rázně.
"Jsem z toho zmatená, ty fakta se tak rychle mění, nikdy nevím, co mám kdy očekávat."
"To je bohužel náš svět." Odvětila suše.
Něco mi ale došlo. "Ale já neumím bojovat." Šeptla jsem.
"Umíš. Nevíš o tom, ale umíš, dala jsem ti to do vínku. I tvé matce. Přijde to instinktivně, stejně jako lov."
"Dobře."
"Kdo ti půjde za svědka?" zeptala se najednou nečekaně hledíc do zahrady, ani se na mě nepodívala.
"Ještě jsem o tom nepřemýšlela. Nechci na to myslet. Nemůžu se vdávat, vždyť nejsem ani zasnoubená."
"Dimitri se ještě nevyjádřil?" hleděla na mě nevěřícně.
"Ne, ještě ne. Já vím, že to vlastně není potřeba, protože se vezmeme tak či tak, ale i přesto na to tak nějak podvědomě čekám."
"Já myslela, že to chce udělat co nejdřív. Půjdu se ho zeptat, na co čeká." Začala se pomalu lidskými pohyby zvedat z postele.
"Ne! Ani náhodou! Chci, aby to, pokud to chce udělat, udělal sám."
"Jak myslíš. Nechám to tak, ale musí to být co nejdříve a on si to snad uvědomuje." S těmito slovy odešla už rychlostí jí přirozenou.
Potom se stalo to, v co jsem ani nedoufala. Položila jsem se na postel a…..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama