Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Já a Dimitri 20......přeměna

15. října 2009 v 21:17 | Nicolette |  Já a Dimitri
Dimitri putoval z náruče do náruče. Všichni ho objímali a vítali. Dveře ale zůstaly otevřené. V nich se nečekaně objevila krásná upírka. Byla ale jiná. Vypadala mnohem vznešeněji než ostatní. Měla v sobě cosi královského.

"Doufám, že mi odpustíš, Dimitri, když ti tvou lásku teď odeberu. Smiř se s tím, že ti ji vrátím ale jako jednu z nás." Jejímu tónu nešlo odporovat. Měla v sobě cosi magického.
"Kristyne?" na nic víc se Dimitri nezmohl.
"Ano. Jsem to já. Já, princezna novorozených, čtvrtá z králů. Přišla jsem si pro ni. Mám s ní své plány, o kterých už jistě víte. Nechala bych ti ji déle, ale není čas."
"Jak jistě víš, tak jsem tu nějakou dobu nebyl, mohla bys mi prosím své plány trochu objasnit?" řekl sarkasticky.
"Dobrá, ale jen ve zkratce. Ty a tvá nastávající…musíte se vzít, budete noví místokrálové, ale to samozřejmě nepůjde, pokud bude člověk. A na mě se nezlob, rozhodnul to Robin a tomu, jak jistě víš, nemohu odporovat ani já. To nemůže nikdo." Prý ve zkratce. Alespoň, že je vtipná, když už vypadá jako bohyně.
"A nemohlo by to počkat? Teď jsem se vrátil." Nebyl schopen se jí postavit, jen prosit. Všichni se najednou změnili a udělali by pro ni první, poslední.
"Nejde to. Když se to odloží, tak není vyloučené, že ji dostane Robert s Anetou."
"Tak fajn. Jedná se tady konečně o mě nebo ne?"
"Samozřejmě drahá." Řekla medovým hláskem.
"Pokud to znamená, že budu už navždy s Dimitrim, tak do toho jdu. A to je moje konečné rozhodnutí."
"Ale lásko…" namítnul Dimi.
"Ne. Já chci být s tebou. Navždy!" na to jen sklopil hlavu.
"Takže domluveno? Uděláme to tady, nebo jinde?" optala se zdvořile.
"Chci to udělat sám." Rozhodnul se Dimi.
"Ráda bych ti to dovolila, ale bylo by lepší, kdyby měla něco z králů. Bude to lepší i pro její schopnosti. S mojí krví se rozvinou naplno."
"Dobře." Rezignoval. Nic jiného mu ostatně ani nezbylo.
"Uděláme to nahoře. Půjdu s vámi. Uděláme to jednodušeji." Řekl Peter. Jednodušeji?
Nahoru, do Dimiho pokoje šel jen Dimi, Peter, já a Kristyne.
"Jak jsi to myslel, Petere? Jednodušeji?" zeptala se.
"Ano, bez kousání. Odeberu ti stříkačkou jed a ten jí vstříknu přímo do srdce. Bude to efektivnější a bez jizev." To se mi líbí víc, než představa, že mi bude ta bohyně sát krev.
"To je dobrý nápad. Uděláme to tak."
Položili mě na Dimiho gauč. Peter jí odebral jed.
"Jsi, připravená lásko?"
"Ano, jsem."
Naposledy jsme se políbili.
Jak mi Peter už dříve říkal, tak teď budu mít asi dva až tři dny bolesti, ale potom už to bude v pořádku. Napadlo mě však něco, na co jsem dříve neměla čas myslet a zastyděla jsem se za to.
"Co maminka?" měla jsem najednou slzy v očích. Podívali se na sebe.
"O tu se postaráme. Koukala jsem se do zrcadla osudu. Její budoucnost je v tvé blízkosti." Řekla uklidňujícím hlasem Kristyne.
"Dobře. Můžeš, Petere. Miluji tě Dimi."
Ucítila jsem bodnutí v oblasti srdce a potom mě zachvátil žár. Mé srdce bilo jako splašené. Měla jsem pocit, jako by mi mělo každou chvíli vyskočit z hrudi. A ta bolest!
Trvalo to nekonečně dlouho, až se mi srdce začalo zpomalovat a bolest začala ustupovat. Buch, buch, buch….a pak už nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama