Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Já a Dimitri 16

9. října 2009 v 14:47 | Nicolette |  Já a Dimitri
Vzbudila jsem se druhý den v poledne. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl plný čerstvých květin a byly tu i ty brusle. Byly nádherné. Hned jsem se začala těšit, až je vyzkouším.

Do pokoje ladně vplula krásná blondýnka. Byla dost maličká, měla vlasy barvy medu, malé nožky obuté do křehkých sandálků na ohromně vysokých podpatcích. Oblečená byla do lehkých letních šatů. Kdyby stála na místě, vypadala by jako panenka Barbie. Prostě dokonalá krása. Všimla si, jak na ni zírám a pokojem se rozezněla zvonkohra představující její smích.
"No, měla by jsi si zvykat, když už jednou chodíš s upírem, že okouzlování je jeden z našich všeobecných talentů. Já to však umím i na upíry, což je někdy výhoda." Tak v tom má pravdu. Ale jak si mám na něco takového zvyknout? Jde to vůbec, když jsem jen člověk?
"Je mi jasné, že patříš ke Cullenovým, ale nevím, kdo jsi." Řekla jsem váhavě.
"Myslím, že si budeme blízké. Jsem Keira."
"Ahoj. Já jsem, jak jistě víš Petra."
Do pokoje vešel chlapec se zadumaným výrazem. Že by Barbiin Ken? Pomyslela jsem si s humorem.
"Miláčku?" řekla Keira tázavě.
"Hm. Ahoj lásko, ahoj Petro." Takže je to asi její kluk. Ale nejsou náhodou všichni sourozenci? Je to divné.
"Já jsem Arnold, ale říkej mi prosím Arnie."
"Dobře."
"Petro, chci se zeptat, jestli občas nemáš zvláštní sny, které se potom potvrdí jako minulost, nebo přítomnost?" Co? Jak o tom ví?
"No. Pár jsem jich měla, ale týkaly se jen Dimitriho."
"Ano. Myslím, že tady máme užitečnou schopnost."
"Cože? Omlouvám se, ale netuším, o čem je řeč." Zkonstatovala jsem.
"Víš, Petro, mi upíři, ale i někteří lidé máme různé schopnosti. Ty lidské se občas probudí v blízkosti upíra. Ale jen málo lidí má nějaké schopnosti, jsou předurčení." Vysvětlovala Keira. Takže já jsem předurčená?
"Abych to vysvětlil, tak moje schopnost je rozpoznávání schopností druhých." Řekl Arnie.
"Tak. Lásko? Myslím, že bys měl už asi jít. Petra má určitě plno nevyřčených otázek, které se jí pokusím zodpovědět."
"Samozřejmě. Nashledanou Petro, Keiro…uvidíme se doma." Odešel.
"Tvoje otázky by ti měl sice zodpovědět můj ctěný bratříček, ale ten tu není a tak se toho úkolu s radostí zhostím já. Takže se mě ptej na cokoliv a já se ti pokusím vše zodpovědět. Jak jsme zjistili, tak mezi nás asi budeš muset zapadnout a aby se ti to podařilo, musíš mít určité vědomosti."
"No, nevím odkud začít, je toho tak moc, čemu nerozumím."
"Tak já budu povídat a ty se mě pak zeptáš, když nebudeš něčemu rozumět nebo o tom budeš chtít vědět víc, ano? Upozorňuju tě ale, že to bude na dlouho."
"Já mám času dost." Řekla jsem a pro zdůraznění jsem ukázala na postel, která se stala mým vězením.
"Tak fajn. Začneme od začátku." Pustila se do vyprávění.
"Psala se rok 1872. V jedné malé německé vesničce řádil nelítostný vrah mladých lidí. Jednoho dne si vyhlédl dívku, které prokousl hrdlo. Byl to upír. Než z ní však stačil vysát všechen život, podíval se jí do očí. To však neměl dělat. Viděl totiž tu nejjasnější a nejčistší modř, která byla dobrá, nesobecká a kypěla láskou a starostí. Nedokázal to andělské stvoření zabít a tak ji tam nechal ležet a odešel z tohoto místa nadobro.
Byla to 27letá mladá žena jménem Eleanora. Bylo jaro a on ji opustil beze slůvka vysvětlení. Po přeměně byla Elen ještě krásnější, jako ji známe dnes.
Potom se nějakou dobu toulala jen tak, unášena instinkty novorozené. Narazila naštěstí na upíra, který ji naučil chodit v našem světě, odpověděl jí na otázky a ukázal jí cestu, která není tak zlá. Na této cestě jsme se k ní přidali i my. Je to cesta vegetariánů, jak si říkáme, upírů živících se jen krví zvířat. S tímto upírem ale nebyla spokojená a tak ho opustila. Toulala se sama, až narazila na umírajícího chlapce, který už byl skoro úplně vysát. Dimitriho.
Zachránila ho před jistou smrtí, a jelikož toužila po dítěti, které upíři mít nemohou, tak z něj učinila svého syna, kterého naučila vše potřebné a i mnoho víc.
Nebyla ale stále úplná. Jednou, když byla na lovu, tak narazila na dva upíry, taktéž vegetariány. V jednom z nich poznala svého stvořitele a ve vzteku ho zabila. Ten druhý jí v tom nezabránil, i když to byl jeho věrný přítel. Zamiloval se do ní…zafungovala zde stará magie, o které ti povím později. Od té doby se od sebe už nikdy nehnuli.
Ten muž byl Peter. Teď už byla její rodina úplná, ona však toužila po více dětech. Mezitím všichni studovali, učili se mnoho jazyků a cestovali. Mě a Arnolda objevili na Kubě. Kristián se k nim přidal na Slovensku a Dominika až tady v Čechách. Nika se k nám přidat nechtěla vůbec, ale proti staré magii nic nezmohla, zamilovala se to Kristiána. Takže už byl bez partnerky jenom Dimi.
Teď už má ale tebe a i když o tom asi nevíš, tak i u vás už stará magie zapracovala a vy už bez sebe dál nemůžete žít. A jelikož jsi křehký člověk a Dimi tě teď nemůže chránit, tak automaticky spadáš pod křídla Cullenovic rodiny.
Máš otázky?"
He. Tak to je na mě najednou moc informací. Chvíli jsem přemýšlela.
"Neříkala jsi, odkud Dimitri a Peter pocházejí."
"Dimi pochází z Ruska a Peter z Anglie." Hm. Rusko. Jméno na to sedí.
"A co ta stará magie?"
"Tak to je mnohem zajímavější." Řekla tajemně a usmála se omračujícím úsměvem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama