Krátká básnička o tom, jak by se mohla cítit Bella, kdyby neztratila naději po tom, co ji Edward opustil v Novém měsíci.
Čím jsem si to zasloužila?
A čím bych to odčinila?
On mě opustil a já ho chtěla.
Byla jsem jeho vílou a on mým andělem strážným.
Třeba si ho jednou zasloužím.
Trápím se a brečím.
Díru zalepit se snažím.
Ta díra sžírá mé srdce a každým dnem prohlubuje se.
Snad jednou zahojí se. Bez něj to však nepůjde.
Já ale naději si uchovávám, i když prý jeho lásku už nemám.
Jednou ho snad pochopím a on tu díru zalepí.
Jednou snad se dovtípím a kde najít ho uvidím.
Doufat nepřestávám, svého anděla strážného se nikdy nevzdám.











Krása! Opravdu moc pěkný!