Tuto básničku jsem napsala cestou domů po škole, kdy jsem si to šlapala ty tři kylometry pěšky. Okolím byla hodnocena kladně, tak snad se bude líbit.
Hluboký les s vůní vřesu, ach, celičká se třesu.
Jehličí mě do noh píchá, větvičky tváře šlehají.
Sova se na mě svrchu dívá, mé kroky sleduje.
Listí na zem spadlé šustí a hraje si své symfonie.
Ta sova mě stále pozoruje.
Cestu ven tu marně hledám, noc, ta se blíží.
Do svého království mě uzamyká, víčka se mi klíží.
Ulehám pod strom a zbavená smyslů strachy usínám.
Probudím se kvůli ranním paprskům, cesta domů je neznámá.
Rozhlížím se, hele cesta.
Kde se vzala tu se vzala, domů mě nakonec v pořádku dovedla.









