Vzbudila jsem se druhý den v poledne. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl plný čerstvých květin a byly tu i ty brusle. Byly nádherné. Hned jsem se začala těšit, až je vyzkouším.
Říjen 2009
Já a Dimitri 15
8. října 2009 v 20:10 | Nicolette | Já a DimitriZničeho nic jsem uslyšela znovu hlasy lidí okolo mě. Temnota mě však pohlcovala stále. Uslyšela jsem maminku a toho muže. Dimitriho otce.
"Doktore, je ještě vůbec naděje? Já vím, že dýchá sama a tak podobně, ale už se jí měsíce ani nezrychlil tep…prostě nic." V jejím hlase se zračilo čité zoufalství.
Jsi má tma i světlo
7. října 2009 v 22:16 | Nicolette | BásničkyNázev je dost vystihující. Báseň napsaná v srpnu.
Cesta domů
7. října 2009 v 22:10 | Nicolette | BásničkyTuto básničku jsem napsala cestou domů po škole, kdy jsem si to šlapala ty tři kylometry pěšky. Okolím byla hodnocena kladně, tak snad se bude líbit.
Já a Dimitri 14
6. října 2009 v 19:17 | Nicolette | Já a DimitriSlyšela jsem hlasy, které jsem neznala. Byly to mladé hlasy. Chlapecký a dívčí.
Já a Dimitri 13
6. října 2009 v 0:23 | Nicolette | Já a DimitriJeho prosbu jsem poslechla. Pomalu jsem začínala znovu žít.
Politika a náctiletí....a co vztahy?
6. října 2009 v 0:12 | Nicolette | DiaryTak a mám za sebou první školní den po týdnu stráveném ve vyhřátém pelíšku. A co jsem si z něj odnesla?
Já a Dimitri 12
4. října 2009 v 23:43 | Nicolette | Já a DimitriDlouho mé štěstí však trvat nemělo.
Pro představení postav....
4. října 2009 v 14:11 | Nicolette | Obrázky: Já a DimitriTak a máme tu rodokmen!!!!
Obejmi přátele srdcem...oni ti to časem oplatí!!!A ono se to vyplatí!!!
2. října 2009 v 18:12 | Nicolette | DiaryDnes jsem došla k závěru, že nechat si pár přátel, na které se vždy můžete spolehnout není na škodu. A že je dobré mít někoho, u koho se můžete vždy vybrečet a vykecat, když už nevíte kudy kam.
Ona je to obecná pravda, kterou ví snad všichni, ale já ji tak trochu zavrhla. Ano, oddálila jsem se přátelům a zůstala jen se svou milovanou samotou.
Samota mi rozumí, samota mi radí, samota mě zachraňuje. Ale i přátelé jsou občas třeba. Když už samota nepomůže, tak je fajn mít toho best, i když to vlastně best není.
Je tady jedna otázka: Dá se uzavřít úplně?
Má odpověď zní: Ne! Jde to na nějakou dobu, ale napořád to nejde, ono si vás okolí nakonec najde. Je to jako ve filmech. I ten největší loozer má nakonec lidi, kteří ho mají rádi a na které se může on spolehnout.
Takže závěr: Není na škodu být jako vrba, ono pár lidí zná slovo vděčnost a umí na oplátku pomoci zase vám.
A je to super pocit, když dojdete tohoto zjištění, jako já....

Myslím, že obrázek mluví za vše...
Vzpomínám....miluji!!!
1. října 2009 v 23:00 | Nicolette | Básničky
Na oceán koukám, vzpomínám.
Jeho slané vlny bouří, stejně jako vzpomínky mé.
Ty vlny jsou slané, jako mé slzy, které tečou po mých tvářích bez zábran.
Vzpomínám….miluji.
Jak těžké je to vyslovit, však těžší je uvědomit si to a přiznat to sama sobě je nejtěžší.
Nedoví se to nikdy, je moc dobrý pro mé chabé city, nezasloužím si jej.
Pro takový cit, jaký by mi byl schopen dát nemám zásluhy a neumím jej obětovat.
Jsem odsouzena k věčné samotě, samotě bez budoucnosti a lásky.
A tak lásku alespoň sleduji a jsem šťastná, je-li šťasten on.
Neumím milovat, to je můj úděl, druhým k lásce pomáhat a sama strádat.
Miluji!
Já a Dimitri 10
1. října 2009 v 16:37 | Nicolette | Já a DimitriPETRA
Dojeli jsme k zahradám, zaparkoval a vystoupili jsme. Bylo moc krásně, zrovna zapadalo slunce. Nikdy jsem si toho moc nevšímala, ale najednou na mě dopadla síla tohoto kouzelného okamžiku.
Já samotářka samotná......
1. října 2009 v 12:05 | Nicolette | DiaryVí to, nebo neví?
Je dobré lhát nebo ne?
Já a Dimitri 9
1. října 2009 v 10:47 | Nicolette | Já a DimitriDimitri:
Už jsem to nemohl doma vydržet. Bráchové si ze mě utahovali a já dnes neměl sílu jim odporovat. Původně jsem si chtěl zajít na lov, ale nakonec jsem se šel jen projít do parku u autobusové zastávky. Najednou zafoukal vítr a já ucítil tu nejlahodnější vůni, co snad existuje. Musel jsem se chtě nechtě za ní vydat.









