Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Já a Dimitri 8

30. září 2009 v 19:23 | Nicolette |  Já a Dimitri
V noci se mi zdál zajímavý sen. Byli jsme znovu v té restauraci a povídali si. Najednou se ale něco stalo.

Pán u vedlejšího stolu se říznul do prstu nožem. No co, to se stane každému, řekla jsem si. Dimitri se ale začal silně třást. Oči mu zčernaly a on se na toho pána vrhnul a kousnul ho do krku.
Vzbudila jsem se s prudkým posazením jako ve filmu. Byla jsem naprosto zpocená a ubrečená.
"Dimitri." Zašeptala jsem jen tiše.
Byl to ale hloupý sen. To sice byl, ale já o něm musela celou noc potom přemýšlet a nemohla jsem už usnout. Vzala jsem si tedy knihu, co mám o vampyrismu. Byly tam samé koniny.
Ale on přeci není….nemůže být!!! Byla jsem naprosto vyděšená. Jsou to jen pověsti. Nebo ne?
K ránu jsem nakonec ještě usnula a skoro zaspala do školy. Ráno jsem vypadala jako oživlá mrtvola. Zavolala jsem tedy mamce do práce, že je mi špatně a že zůstanu dnes doma. Souhlasila.
Opět jsem měla na mobilu sms od něj.
Mohl bych tě dnes vidět? Asi budeš chtít něco vysvětlit. Tak to má pravdu. Musím se ho zeptat na ten sen. Opravdu mě velmi zajímá jeho názor.
Ano. Kdy a kde? Odepsala jsem.
Jako včera?
Dobrá. Budu čekat.
Začala jsem se chystat na odpoledne. Bylo už mi líp. Jakmile jsem věděla, že ho dnes uvidím, tak jsem pookřála. Ani jsem se nenadála a už stál opřený o kapotu svého auta před naším domem. Celá nadšená jsem vyběhla z domu.
"Ahoj Petro."
"Dimitri."
Mlčky jsme vyjeli.
"Tak. Jaký je dnes program?" prolomila jsem to nekonečné ticho.
"Co zámecké zahrady a procházka?"
"To zní dobře."
Chvíle ticha.
"Nechceš se mě na něco zeptat?"
"Nechám si to na tu procházku."
"Jak myslíš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama