Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Ehm....no nic no...to jsou zas ty moje nálady. zvykejte si

26. září 2009 v 1:25 | Nicolette |  Diary

Naštvaná a frustrovaná. Jo, tak nějak by se dala popsat moje nálada. Všechno mě štve. Teď mě uhánějí...teď, když žádného nechci, tak mám na krku hned tři kluky. Co blbnou?
Když jsem je chtěla já, tak to ne, nebyl tu ani jeden. Ale, když jsem si zvykla na samotu a jsem s ní spokojená a ani to nechci měnit, jako by se pomátli. Jo, jednoho sice miluju, ale to na tom nic nemění...dejte mi pokoj. Jo, jsem na ně hnusná. Teda až na toho jednoho. Ten je kamarád. Já to nechci měnit, nechci přijít o to přátelství, což by se jistě stalo. Je to pro mě moc důležité. A ti ostatní? Mají smůlu. Nestojí o kamarádství?....ať se jdou zahrabat, sobci jedni.
Tím samozřejmě nechci říci, že já sobec nejsem, právě naopak, jen u nich je to jaksi výraznější. No, řekněte, znásilnili by jste skoro holky, jen aby jste jí dokázali, že ji máte rádi a myslíte to vážně? To je vážně magořina. A ten se mnou chtěl žít. Cha. Ať se jde vycpat blbec jeden.
On totiž každy člověk do jednoho je naprogramován k sobectví a to bez rozdílu. Pak už je jen na každém, jak dovolí, aby to ukázal. Já se snažím to schovávat...a pak takhle zuřím.
Šmárjá, no tak. Každej je nějakej, žádnej však není dokonalej, ani já. Proč si to sakra všichni myslí?......ale ne, vážně. To je ta největší kravina, co jsem kdy slyšela.
Tak proč to stále opakují? Chjo. Já tu zas straším do nekonečna. Jdu do hajan s mým bolavým krčkem a umolousaným oblíbeným plyšáčkem. Chtělo by to živočišné teplo, jenže kde ho vzít, když kocourek je na flámu?

Jako blesk z nebe řítím se půlnoční krajinou.
Vítr pohrává si s mojí hřívou.
Nohy mě někam nesou, kam, to ví jen ti na nebesou.
Ti na nás zhlížejí a naše krory hlídají.
Hlídají naše cesty, abychom nezbloudili.
A když zabloudíme a je potřebujeme, jsou tu pro nás?
Jsou, jen víra je ta, která nás sbližuje a vede dál.
Oni nás pohlídají a jsou ti, co nás nezradí.
Jako blesk řítím se tou temnou krajinou,
tou, co nevyměním za jinou.
Život její jméno je a ona oporou mi je.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vladimír Vladimír | E-mail | 26. září 2009 v 9:02 | Reagovat

Boby, kdyby jsi potrebovala oporu, vis kde me najdes... A na ty blbce se "vyser" (omlouvam se za vulgarismus). Oni nestoji ani za to abyj si je tady zminovala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama