Je úplně jedno, co chceš. Důležité je, aby tě to dělalo šťastným!

Září 2009

Deprese vítězí.....nedovolte jí to!!!

30. září 2009 v 23:46 | Nicolette |  Básničky
Tlačí mě to na hrudi, otevírá rány.

Já a Dimitri 8

30. září 2009 v 19:23 | Nicolette |  Já a Dimitri
V noci se mi zdál zajímavý sen. Byli jsme znovu v té restauraci a povídali si. Najednou se ale něco stalo.

Tíha noci

30. září 2009 v 0:14 | Nicolette |  Básničky
Dneska mě jeden kamarád poprosil, abych mu napsala jakožto psavá duše básničku pro holku....a tak jsem se činila. Chtěl to do sms, tak je to krátké a psané z mužské osoby. Snad se bude líbit, já osobně dostat takovou báseň od kluka, tak skáču do stropu.

Já a Dimitri 7

30. září 2009 v 0:09 | Nicolette |  Já a Dimitri
"Slečno Nováková. Jak vás tak pozoruji, tak máte celý dnešní zápis, že?" Jsem uplně mimo.

Střípky štěstí

28. září 2009 v 23:28 | Nicolette |  Diary
Opravdu šťastná? Naposled asi před skoro rokem. Jo, je to dávno. Pak to šlo z kopce dolů, začly deprese, problémy. A bylo to.
Taky proto se musím ptát: Dá se štěstí vyčerpat? Je možné, aby jste byli třeba měsíc šťastní a pak dost?...mě se to stalo.
Od té doby jsou to jen střípky štěstí. A to potvrzuje rčení, že štěstí jest pomíjivá věc. Co když ale nechci být jen nešťastná a ty střípky mi nestačí? Já chci opravdové štěstí. Jenže ono to jaksi nejde, aby byli všichni v pohodě. Jak se tak koukám po okolí a na to, jak jsou kámoši v pohodě, tak mě to tak nějak vnitřně uspokojuje.
Jsou šťastní mí přátelé? Ano? Tak v tom případě jsem šťastná i já. Díky.




Kytička šťěstí značí,
láska se v obličeji zračí.
Přátele okolo sebe mám,
jejich láska je i mou.
Mám vás všechny ráda,
i když deprese mě zžírá.
Vy mi z ní pomůžete,
ztratit mě nenecháte.



Díky všem za podporu.

Já a Dimitri 6

28. září 2009 v 11:11 | Nicolette |  Já a Dimitri
Ráno jsem se vzbudila s krásným pocitem. Zdálo se mi o Dimitrim a mě. Tančili jsme na nějakém plese a byli jsme tak dokonalý pár, že na nás všichni udiveně koukali a my létali v dokonalých pohybech po parketu. Ale nebyla jsem to tak úplně já. Byla jsem jiná. Byla jsem podobná Dimitrimu. Měla jsem zlatavé oči, bílou pokožku. Byla jsem krásnější než kdy dříve a měla jsem dokonalou postavu. No tohle. Co to má znamenat. Je to nějaké znamení? Každopádně to byl ale krásný sen. Byla neděle. Tyto dny jsem měla určené pro nicnedělání, nákupy a taky učení na další týden bohužel.

Já a Dimitri 5

27. září 2009 v 15:17 | Nicolette |  Já a Dimitri
Jeli jsme dlouho. Najednou jsme ale zajížděli někam do lesa. Chtěla jsem se zeptat, kam to jedeme a taky na plno dalších věcí, ale jakmile jsem se na něj podívala, tak mi bylo z jeho pohledu hned jasné, že z něj nic moc nedostanu.

Šok v televizních novinách

27. září 2009 v 12:42 | Nicolette |  Diary
Včera večer jsem se díky své nemoci (mám angínu) vyjímečně dívala na večerní televizní noviny na tv Nova a zažila jsem šok, jako už dlouho ne.


V reportáži o dopravní nehodě z blízkého města se objevil můj bývalý přítel. No, pokud se to dá takto vůbec nazvat. Ano, je to ten násilník, který mě skoro znásilnil. Lekla jsem se ho. Objevil se tam sice jen na pár vteřin a řekl jen jednu větu, aniž by byl jmenován, ale byl to on. Napadla mě tedy otázka. Je možné, aby nás minulost nenechávala chladnými? Aby nás skrytě pronásledovala?
Je to částečně řečnická otázka, ale její základ je podložen pravdou. Pokud se totiž podíváme na jakýkoli film, neobjevíme náhodou hrdinu, nebo alespoň nějakou postavu, kterou její minulost pronásleduje? Samozřejmě, že ano. Téměř v každém filmu. Filmy i knihy jsou většinou fikce, ale fikce často mívá reálný základ.
Když se to tedy srovná tak věta, že minulost není důležitá a je třeba žít současností mi zní hloupě a naivně. Jak máme žít současností, když nás naše minulost nenechá na pokoji?
Na zámek mě má minulost drží, můj krk pevně svírá.
Snad mě svou silou nerozdrtí, a mou duši časem žít nechá.
Pronásledování snad skončí, hloupý sen mám.
O tom, že jsem svobodný, jako novorozeně jen se splozením a bez viny.
Minulost je krutá, součástí života je.
Smíř se s tím, nic víc ti nezbývá, ona život ti řídí.

Dokonalý muž? neuvěřitelné klišé

26. září 2009 v 18:30 | Nicolette |  Diary
"Miluj muže, který ti neříká, že jsi "sexy", ale že jsi "krásná".
Toho, který ti zavolá zpátky, když jsi to ty položila. Toho, který zůstane vzhůru jen proto, aby tě viděl spát. Toho, který líbá tvé čelo. Toho, který tě chce ukázat celému světu, i když nejsi zrovna miss.

Já a Dimitri 4

26. září 2009 v 18:17 | Nicolette |  Já a Dimitri
Ráno jsem se vzbudila se skvělým pocitem. Navštívil mě ve snu, jak jsem si přála a byl ještě nádhernější než obvykle.

Já a Dimitri-uvedení na správnou míru

26. září 2009 v 8:52 | Nicolette |  Já a Dimitri
Asi bych měla konečně upřesnit, co je tato povídka zač.

Já a Dimitri 3

26. září 2009 v 8:47 | Nicolette |  Já a Dimitri
Plynul měsíc za měsícem. Proběhly Vánoce, svátky, Silvestr. Potom Valentýn, ale pořád nic. Jen mě noc co noc trápily sny o mém anděly. I když byla zima, tak jsem většinou spávala v noci s pootevřeným oknem, máme totiž v patře, kde mám pokoj takové ty okna, co se otevírají nahoru, jako v Americe. Zdály se mi sny o tom, že můj anděl projde tímto oknem, políbí mě a sedne si do mého stařičkého houpacího křesla po babičce, kde mě celé noci sleduje, jak spím. Jsou to ale jen sny, i přesto mi však nedovolily na něj zapomenout.

Ehm....no nic no...to jsou zas ty moje nálady. zvykejte si

26. září 2009 v 1:25 | Nicolette |  Diary

Naštvaná a frustrovaná. Jo, tak nějak by se dala popsat moje nálada. Všechno mě štve. Teď mě uhánějí...teď, když žádného nechci, tak mám na krku hned tři kluky. Co blbnou?
Když jsem je chtěla já, tak to ne, nebyl tu ani jeden. Ale, když jsem si zvykla na samotu a jsem s ní spokojená a ani to nechci měnit, jako by se pomátli. Jo, jednoho sice miluju, ale to na tom nic nemění...dejte mi pokoj. Jo, jsem na ně hnusná. Teda až na toho jednoho. Ten je kamarád. Já to nechci měnit, nechci přijít o to přátelství, což by se jistě stalo. Je to pro mě moc důležité. A ti ostatní? Mají smůlu. Nestojí o kamarádství?....ať se jdou zahrabat, sobci jedni.
Tím samozřejmě nechci říci, že já sobec nejsem, právě naopak, jen u nich je to jaksi výraznější. No, řekněte, znásilnili by jste skoro holky, jen aby jste jí dokázali, že ji máte rádi a myslíte to vážně? To je vážně magořina. A ten se mnou chtěl žít. Cha. Ať se jde vycpat blbec jeden.
On totiž každy člověk do jednoho je naprogramován k sobectví a to bez rozdílu. Pak už je jen na každém, jak dovolí, aby to ukázal. Já se snažím to schovávat...a pak takhle zuřím.
Šmárjá, no tak. Každej je nějakej, žádnej však není dokonalej, ani já. Proč si to sakra všichni myslí?......ale ne, vážně. To je ta největší kravina, co jsem kdy slyšela.
Tak proč to stále opakují? Chjo. Já tu zas straším do nekonečna. Jdu do hajan s mým bolavým krčkem a umolousaným oblíbeným plyšáčkem. Chtělo by to živočišné teplo, jenže kde ho vzít, když kocourek je na flámu?

Jako blesk z nebe řítím se půlnoční krajinou.
Vítr pohrává si s mojí hřívou.
Nohy mě někam nesou, kam, to ví jen ti na nebesou.
Ti na nás zhlížejí a naše krory hlídají.
Hlídají naše cesty, abychom nezbloudili.
A když zabloudíme a je potřebujeme, jsou tu pro nás?
Jsou, jen víra je ta, která nás sbližuje a vede dál.
Oni nás pohlídají a jsou ti, co nás nezradí.
Jako blesk řítím se tou temnou krajinou,
tou, co nevyměním za jinou.
Život její jméno je a ona oporou mi je.

Já a Dimitri 2

25. září 2009 v 17:10 | Nicolette |  Já a Dimitri
Druhý den jsem šla normálně do školy. Ale normálně jsem jen vypadala, nedokázala jsem se totiž přimět myslet na něco jiného než na něj.
Odpoledne po škole jsem šla s holkama do cukrárny a potom do kina. Byly jsme na nějaké romantické komedii. Nevnímala jsem ji, myslela jsem na Dimitriho. Nechápala jsem co se to se mnou děje, vždyť jsem ho viděla jen jednou v životě.
Po kinu jsem čekala sama na autobus, ale - neukázal se. Já si to však vynahradila v noci. Zdál se mi o něm totiž sen. Uběhla nějaká doba, ale on furt nikde. Určitě na mě zapoměl, aby taky ne, jsem naprosto tuctová bruneta se zelenýma očima. Prostě nic vyjímečného, ale on, to je něco. Je úplně odlišný od ostatních kluků, které výdávám každý den. Tak nějak tajemný, ale nevím jak.

Co se to tu děje....a proč se to děje!!!

25. září 2009 v 13:05 | Nicolette |  Blog a ostatní
Asi bych měla upřesnit, proč byl založen tento blog.

Deprese.....chjo

24. září 2009 v 18:37 | Nicolette |  Diary
Včera 23.9.2009 tělocvik
Myslela jsem si, že to je jen večer, ale dneska je to děs....stupňuje se to.
Vlastně to bylo už i včera ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Mám na srdci díru, nebo kámen? To nevím, ale je to, jako by tam vůbec nebylo. Bije, ale je to takový stísněný pocit. Nedokážu nad ničím přemýšlet, nic mě netěší. V jedné vteřině se směju a v druhé trpím. Co se to děje?
V létě mě to přepadlo najednou, ale teď je to jiné. Jakoby plíživé. O to víc však bolestivé. Když nad tím tak přemýšlím, tak to tu bylo a je pořád. Začalo to loni po té dlouhé nemoci. A to tímto způsobem. V létě to vyvrcholilo, potom sklidnilo, ale nezmizelo. Nyní, jako by se to znovu probouzelo k životu. Děsí mě to a mám z toho strach.
Choulím se do klubíčka jako zraněné zvířátko. Ta tupá bolest otupující všechny moje smysly je k nevydržení. Ochromuje to nejen mozek, ale pomalu i tělo. Jsem svůj vlastní vězeň. Pusťte mě ven. Vysvoboďte mě, už nemůžu, cítím však, že to zdaleka není všechno. Právě naopak.
Co cítím? Úzkost. I tak to stále ale nemůžu zcela pojmenovat. Je to jenom deprese?....

Já a Dimitri 1

24. září 2009 v 18:20 | Nicolette |  Já a Dimitri
Jako každé pondělí jsem musela po tanečních čekat ve městě hodinu a půl na autobus do naší vesničky. Nikdy se mi nic nestalo, i když jsem měla vždy celkem strach. Byla totiž zima, tma a deset hodin večer.