na Blog.cz

Bývá to tak, denně se setkávám s lidmi, kteří znamenají začátek a kteří znamenali konec.

Těch, kteří znamenali konec je pochopitelně více, je jich dost a většinu potkávat nechci, ale potkávám je. Děje se to, obyčejně to nezvládám a potom zalézám do koutků duše, ale už to nechci dělat, snažím se to změnit.

Jsem hrdá, koukejte! Naučit se chodit se vztyčenou hlavou mi trvalo opravdu dlouho a stále mi to občas nejde a nedělám všechno co bych chtěla tak, jak bych chtěla. Dávám tomu ale čas, pomalu to snad půjde, obnovení starých přátelství a tak... Půjde to, věřím tomu.

Teď v tento moment se ale dusím svou vlastní vinou, je tu přede mnou naservírovaná a já se jí nemůžu zbavit, má červené reflektory a buší mi do stěn mé lebky. Je to tupá bolest, mám pocit, jakoby vzduch byl těžký a hustý, nedá se dýchat. Vím, můžu si za to sama a chtěla bych zdůraznit, že ničeho nelituji, ale dusí mě to a teď nemám ještě sílu to změnit. Prostě ještě nechci. Na to budu mít celý život, aspoň doufám.

Jen se asi udusím...

Víte, drazí milí... asi jsem našla někoho na "lásku". Jsem po jeho boku šťastná a třepu se jako motýlek. Usmívám se a tančím jako vlčí mák ve větru.

Možná se i zamiluju... možná, uvidíme, vypadá to slibně... zatím si budu poletovat na svém obláčku, snad mě nikdo neshodí do reality...

Já se opravdu nesesypu!!!

I když jsem k tomu dnes neměla daleko, což je krizový stav... kvůli čemu to bylo je ovšem ještě krizovější.

Bylo mi skvěle, potkala jsem přátele a smála se, potom jsem se s nimi ale rozloučila a při průchodu autobusovým nádražím potkala bývalého. Nemělo by mě to rozhodit, ale rozhodilo, hodně. Měla jsem a mám pocit, že pokud každou chvíli neomdlím, tak se minimálně sesypu.

Nevím, co to se mnou je, to já se rozešla s ním, on je ten, kdo by se měl trápit... navíc, proboha je to už skoro rok.

Měla bych přestat vyšilovat... ale dlouho to bylo v pohodě a v pořádku, ale najednou to není vůbec v pořádku a nelíbí se mi to.

Možná je to tím, že jsem už dlouho sama... a už i okolí mi říká, že bych se měla zase zamilovat, protože mi chybí energie a zase jsem moc vážná. Mají pravdu, jsem unavená, potřebovala bych "dolít šťávu"...

Někdo na lásku???

Tak, máme tady poslední díl, je to trošku smutné, že příběh končí... ani mě se to nelíbí, možná s tím časem ale něco udělám... přeji pěkné počtení a omlouvám se, že to tak trvalo.

Dobře, hledat a pročítat blog bývalého asi není ten nejlepší nápad, když se mi začínalo chtít brečet, tak jsem to vypla, přece si něčím takovým nezkazím den, nejsem pitomá(občas)!!!

Tento den se i přesto povedl, nesplnila jsem sice všechny předsevzetí, ale i tak, ano.

Dnes mi na hlavu při průchodu parkem spadnul list, rozhlédla jsem se okolo, do korun stromů a se zlátnoucím listím si uvědomila, že začal podzim.

No, nechci oznámit velký návrat, ten se nekoná a asi ani nebude. Budu mít ale po dlouhé době doma internet a i pc, takže budu moci bez omezování dopsat JaD a rozhodla jsem se po dokončení příběhu blog uzavřít. Mazat ho nebudu, ale ani nic přidávat.

Díky moc... N.

Tak právě se mi podařilo seřvat jednu holčinu v komentáři za to, že mi nenapsala reklamu do rubriky reklam, ale normálně pod článek... omlouvám se za to, ona za to vlastně nemůže.

Jsem vzteklá a protivná jako starý pes. V přehrávači, kde mám zadáno náhodné přehrávání všech písniček, které mám v pc mi hrajou pořád ty, které nesnáším a vztekle je přepínám. Rodiče na mě spílají jak jsem hrozná, jak nic nedělám, jaký jsem lenoch, že mě nemoc neomlouvá a mají pravdu. Uvědomuji si to, ale neumím s tím něco udělat.

Mého milého jsem už neviděla týden a jsem z toho děsně nervózní. Asi má pocit, že se něco děje, ale není to tak.

Jsem naštvaná na celý svět, ale nejvíc bych měla být na sebe... a taky že jsem.

Chtěla jsem začít psát ročníkovku hned potom, jak se juknu na fb, jenže přišla mamča a jestli prý nemám nic jiného na práci... fajn.

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ.... moje nervy...

Je mi hrozně líto, že se tento blog stal mým výlevníčkem, protože jsem s ním měla úplně jiné záměry... pomalu přemýšlím o tom, či nebude lepší ho smazat nebo zastavit na neurčito.

Nemám na něj čas, mám pomalý internet, se kterým je zbytečné zkoušet přidávat nějaká videa či něco podobného, protože mi to ani nejde přehrát

.... a ano, hlavně mám plno výmluv...

Zanedbávám SB, a oni tím pádem i mě... mrzí mě to, protože s většinou jsem měla pěkný vztah... všechno jde do kytek... škola, moje psychika (opět)... prostě vše... :o(. A já tomu chci hrozně zabránit, ale vlak už se rozjel a má pokažené brzdy... :o(... no comment please... tohle je jen můj výlev, raději si ho nevšímejte...

Pro větší kuriozitu a projevení mé agrese, které z článku asi srší až moc přidávám i anketku... hih... jsem to ale zvrhlík :oD... :o(